Konec bydlení v městském bytě, návrat ke kořenům, krásná parcela na konci rodné vsi a rozrůstající se potomstvo – to všechno vedlo tehdy ještě tříčlennou rodinu k rozhodnutí o stavbě rodinného domu.
Při vytváření návrhu jsme vycházeli z kontextu okolí, požadavků ze strany majitelů a snahy vytvořit individuální bydlení pro dnes již čtyřčlennou rodinu. Stavba, která vyjadřuje moderní smýšlení a designerskou profesi majitele, a přitom se automaticky stane přirozenou součástí tradiční vesnice. Na první pohled protimluv, na druhý výzva.
Z mnoha variant hmotového a objemového řešení domu nakonec vzešla ta pravá. „Primární hmotu klasické vesnické chalupy protíná sekundární hmota kvádru, jako když se duch původních staveb snoubí s něčím novým, progresivním“.
Natočení jednotlivých hmot stavby reaguje na nepravidelný tvar pozemku, jeho orientaci ke světovým stranám a pozici sousedních objektů. Zohlednit bylo nutné i umístění vjezdu do dvougaráže a hlavně výhledy. Kvádr tak v přízemí vyčleňuje z jedné strany klasické stavby vytápěnou dvougaráž a z druhé soukromé křídlo hlavní ložnice s výhledem do dalekých kopců. Svou střechou zároveň vytváří terasu se stejným výhledem i pro horní pokoje.
V průsečíku vesnického domu s geometrií kvádru vznikl centrální společenský prostor atypického půdorysu, který je orientován na východ a západ a je z něj možné vyjít na terasu a do zahrady. Protnutí těchto dvou geometrií vytváří zákoutí kuchyňského koutu, stolování a posezení. Na tyto křivky reaguje i kuchyňský ostrůvek, který jsme využili při skrytí výsuvné televize, aby nerušila prostor. Dalším velkorysým prvkem přízemí je i otevřené schodiště do podkroví, díky němuž působí hlavní vstupní prostor mnohem vzdušněji. Je to symbol otevřenosti a sounáležitosti rodiny, která v domě bydlí. Patro se dvěma pokoji a koupelnou patří dětem.
Realizace bydlení probíhala částečně svépomocí. Rádi bychom vyzvedli práci investora, který je profesí designér a na výsledné podobě má lví podíl. V domě je patrná jeho preciznost a smysl pro detail. Při stavbě byli hodně nápomocni také oba dědečkové.
Při stavbě byly použity jednoduché stavební materiály. Nosné zdivo tvoří keramické tvarovky, strop betonová deska, neobvyklé je pouze použití střešních betonových tašek i na vertikální fasádu. Právě tento detail byl podle autorů projektu také realizačně obtížnější. Vznikl dokonce menší prototyp, který nyní funguje jako zahradní domek.
Tradičním materiálem na vesnicích je dřevo, a proto se v různých podobách objevuje po celém domě. Přáním majitelů byly i výrazné barvy. V interiéru se tedy oproti monochromnímu venkovnímu vzhledu mísí barvy, které dokreslují pestrý rodinný život. vysvětlují oba architekti. K zajímavým prvkům uvnitř domu patří také skleněné autorské realizace investora.
Orientace pozemku nebyla úplně ideální – soukromá zahrada se rozkládá na sever od domu, ulice směrem na jih. Všechny obytné místnosti se však povedlo orientovat na atraktivní výhled, který parcela nabízí. Průhledy do zahrady využíváme v celém domě.
Soukromou část zahrady vymezuje prázdná gabionová konstrukce, kterou časem vyplní vzrostlá zeleň. K posezení a grilování s přáteli slouží zahradní domek, v němž je zároveň skryto zahradní nářadí.
Za zmínku určitě stojí i napodobenina kapličky na příjezdové cestě k domu, kde dříve stávala malá kaplička se soškou panenky Marie. Byla bohužel ve špatném stavu. Rozhodli jsme se ji ale obnovit a postavit novou, která v noci dokonce svítí. Věříme, že se panenka stala ochranitelkou všech obyvatel tohoto domu.